Institut oblátů sv. Benedikta

Evangelium nám vypráví o mladém muži, který zachovával všechna přikázání. Tento muž přišel k Pánu Ježíši s otázkou, co dobrého má dělat navíc, aby dosáhl věčného života. Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!" Těmito slovy náš Božský Učitel vysvětluje podstatu řeholního života pro ty, kteří odcházejí ze světa, aby plněji a dokonaleji následovali Krista. (Mt 19,21)

Je zřejmé, že většina křesťanů se ve skutečnosti nemůže takto radikálně oddělit od světa, ve kterém žijí. Řada z nich má horoucí touhu po dokonalejším následování Krista, rádi by nejenom zachovávali boží a církevní přikázání, ale i následovali Kristovy evangelní rady. Jejich životní stav a okolnosti jim však neumožňují odejít do kláštera. Pro ně existuje možnost žít duchem řeholního společenství ve světě. Pro ně platí to, co sv. Pavel píše Korinťanům: "Ale říkám bratři toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí." (1 Kor 7,29-31)

Každý křesťan by měl mít na paměti slova, která sv. Pavel píše Filipanům: "Často jsem vás upozorňoval,... že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele, Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko." (Flp 3,18-19)

Touha po dokonalejším křesťanském životě a poznání, že jistý způsob spojení s řeholním společenstvím je inspirací a pomocí pro život ve světě, byly tedy tím, co vedlo ke vzniku oblátů sv. Benedikta a později ke vzniku různých třetích řádů (františkánských, dominikánských, augustiniánských, premonstrátských, karmelitánských a jiných).

Oblát je tedy křesťan, který se připojuje k určitému benediktinskému klášteru za účelem, aby vedl dokonalejší život inspirovaný Řeholí sv. Benedikta jak mu jeho konkrétní životní okolnosti umožňují. Církev toto spojení schválila do té míry, že obláty považuje v jistém smyslu za duchovní členy mnišské rodiny, kteří společně sdílejí její dobra, dostávají od ní hodnotné impulsy a pomoc pro dokonalejší život.

(podle: Manual for Oblates of St. Benedict, Collegeville, 1937)