Když svatý Benedikt odešel z hlučného Říma do samoty v Sabinských horách, neměl v úmyslu založit nový mnišský řád. S duchovním hnutím, které do Itálie přinesli poustevníci z Východu, zejména z Egypta, se zřejmě seznámil v Římě, kam přišel na studie z rodné Nursie (Norcie).
Poustevníci byli zbožní muži, kteří hledali Boha v samotě pouště. Svatý Benedikt se s nadšením svého mládí rozhodl, že také on odejde do samoty a zde stráví zbytek života v hledání Boha. V Itálii to znamenalo odejít do neobydlených hor.
Úmysly Boží s Benediktem byly však jiné. Stal se opatem na hoře Monte Cassino. Jako i jiní opati, také on napsal pro svůj klášter pravidla mnišského života - řeholi. Vybral z dosavadních řeholí to nejlepší. Úvod jeho řehole je sice stručnější, avšak jasnější a naléhavější. Jeho zkušenosti z opatské služby a jeho moudrost jej vedla k tomu, že stanovil jasnou organizaci práce a modlitby v klášteře. Tak vznikla nová řehole.
To, že byla řehole stručná, ale duchovně hluboká, a přitom pamatovala na pevný řád denního života v klášteře, zřejmě způsobilo, že si ji vybraly všechny kláštery celého středověku na Západě.
Fr. Jeroným Kučera, OSB
Několik vět z Úvodu do řehole: "Hle, ve své dobrotě nám Pán ukazuje cestu k životu. Opásejme si tedy bedra vírou a konáním dobrých skutků a pod vedením evangelia se vydejme po jeho stezkách, abychom si tak zasloužili patřit na toho, kdo nás povolal do svého království."